Břečťan popínavý

Název český, latinský:

BŘEČŤAN POPÍNAVÝ (Hedera helix)

Planetární orientace:

SATURN

Astrologické znamení:

STŘELEC, KOZOROH

Živlové korespondence:

VODA, ZEMĚ

Výskyt:

Je původní v Evropě, Malé Asii, Íránu, na Kavkaze i v Izraeli, ovšem dnes se vyskytuje po celé severní polokouli, až po 60. rovnoběžku, kromě některých oblastí, kde zcela chybí. U nás ho najdeme ve stinných listnatých lesích, houštinách, na starých hřbitovních zdech, zříceninách, kamenitých půdách a ve skalách. Často se také v celé řadě kultivarů pěstuje pro okrasu v parcích, na rozličných zahradních altánech a pergolách, chatách, zdech domů, apod., někdy nekontrolovatelně zplaňuje. Je velmi odolný, snese jak plné zaslunění, tak i silné zastínění, půdy má rád humózní, mírně kyselé až neutrální, vlhčí.

Podoba:

Je to dřevnatá, popínavá, vždyzelená liána, která se plazivě šíří po zemi, různých stěnách nebo se ovíjí kolem nějakých opor, za pomoci četných příchytných kořínků. Může dosáhnout věku až přes 500 let a zvláště v jižních krajích průměru kmene okolo 1 m. Větve, až 20 m dlouhé, jsou obrostlé střídavými, tmavě zelenými, lesklými listy, které jsou dvoutvárné. U plodonosných prýtů jsou listy v obrysu vejčitosrdčité, s dlouze zašpičatělým vrcholem, u nekvetoucích větviček jsou listy tří až pětilaločné, kolem žilek většinou bělavé a na vrcholu tupé. Mladé výhonky a listy mají chlupy, které mohou vyvolat kožní podráždění. Drobné, stopkaté, žlutavě zelené, pětičetné květy, rostou v polokulovitých okolících. Mají nepatrný kalich a nenápadnou, vevnitř žlutavě nazelenalou, vně nahnědlou korunu. Zralé plody jsou modročerné, dvou až pětisemenné bobule, asi velikosti hrachu. Je to liánovitý keř, který kvete v září a v říjnu, většinou ve stáří okolo 10 let. Plody dozrávají až na jaře příštího roku. Listy mají hořkou, peprnou, trpkou chuť, vůni téměř neznatelnou.

Obsah látek:

Saponiny (hederakosidy), třísloviny, glykosidy, flavonoidy, betakaroten, kyselina mravenčí, hederiková, chlorogenová, kávová, jablečná, tuk, rutin, jód, atd.

Pěstování:

Dá se snadno namnožit stonkovými řízky. Velmi snadno najdeme na rostlině stonek porostlý kořínky. Zasadíme-li ho, rychle zakoření a dá vznik nové rostlině. Roste ovšem relativně pomalu. Jinak, za stanoviště volíme taková místa, kde potřebujeme plošný zákryv touto rostlinou. Je výtečná také v tom, že od základů domu vysává vlhkost a chrání zdi proti povětrnostním vlivům. Břečtan je velmi odolný vůči znečištění ovzduší a emisím.

Užívané části:

Květ, list, bobule.

Doba sběru:

List, bobule – na jaře, květ – podzim.

Léčivé účinky:

Je to velmi silně a účinně působící bylina, která při překročení předepsaných dávek působí toxicky. U dětí byly popsány i smrtelné otravy po požití většího množství jedovatých bobulí. Musíme být proto při jejím užívání opatrní. Při otravě se podává živočišné uhlí. V menších dávkách rozšiřuje cévy, naproti tomu ve vysokých, je zužuje a zpomaluje tep. Podporuje součinnost jater a žlučníku, dobře působí i na slezinu a vykazuje protinádorové účinky. Dříve se z břečťanového dřeva vyráběly na pití i korbele či poháry, aby toto takto léčebně působilo. Kdo prý snědl 5 bobulí před tím, než počal pít víno, hned tak se neopil. Pití šťávy z kořene břečtanu, spolu s octem, hojilo jedovaté uštknutí pavouků i jiného hmyzu. Špetka prášku z usušených a utlučených břečťanových květů, vložená do trpkého vína, léčí úplavici. Ve formě nálevu nebo tinktury velice účinně působí při léčbě chronických katarů horních cest dýchacích, nachlazení i astmatu, kdy podporuje vykašlávání. Též vyhání střevní parazity. Pití, v bílém víně na prášek utlučených zrn, vyhání ledvinové kameny, zvláště pokud byl ve víně vyvařen ještě petrželový kořen. Zevní použití je také rozsáhlé. Léčí různé kožní infekce, vyrážky, rány i plísňové onemocnění vlasové pokožky. Listí vařené ve víně vyčišťuje velmi rychle veškeré nežity, vředy a podobné kožní projevy. Napářka dělohy tímto odvarem vyvolává a upravuje menstruaci. Vyvolání menstruace ještě podpoří, pijí–li ženy teplý odvar z máty poleje, do níž přidaly prášek z 2 utlučených zrn břečťanu a trocha šafránu, což se má opakovat po několik rán. Vložíme-li do rodidel utlučená suchá břečťanová zrna zabalená do šátku, dosáhneme podobných účinků. Obklady z listů pomáhají proti bolení hlavy i kloubů. Proti vnějším hemeroidům výborně působí sedací koupele. Ve formě masti léčí spáleniny od slunce a působí blahodárně na unavené svaly.

Užití:

Nálev se zhotoví z ½ čajové lžičky listů (sušených nebo čerstvých nařezaných) na 0,3 l vroucí vody. Vypijeme přes den. Tinktura – vezmeme 10dkg čerstvého břečtanu, nařežeme, vložíme do lahve a zalijeme 0,5 l 60-70% lihu nebo pálenky. Necháme 14 dní odstát při teplotě okolo 20 ºC, za občasného protřepání. Nakonec necháme ustát a přefiltrujeme. Užíváme 3x denně 20 kapek, děti 10 kapek, týden, max. 14dní, podle příznaků. Odvar na obklady – 30dkg břečťanu vaříme 20 min v 5l vody, necháme ustát, přecedíme a používáme na obklady. Sedací koupel – dvě hrsti nařezaných listů zalijeme 2l vody a necháme den louhovat. Pak krátce povaříme, scedíme a nalijeme do koupele, užíváme 10-15min. Odvar ve víně – na 1l červeného vína 5dkg listů břečtanu, 10min vaříme, necháme 3 dny odstát, scedíme, přefiltrujeme. Obklad – čerstvé listy opláchneme, přiložíme na nemocné klouby a zavážeme obvazem, necháme působit přes noc (5-6 hodin).

Magické účinky:

Tato bylina byla jakožto magická známa a užívána od dávných dob. Již ve starém Řecku byl břečťan jedním ze symbolů boha plodnosti a vína Dionýsa, jehož prý, když byl ještě dítětem, ovinul a ochránil před plameny. K poctě jeho kultu se v některých částech země vždy v říjnu konaly tkzv. Bakchanálie. Byly to orgie, kde, mimo jiné, rozdováděné bakchantky, ověnčené touto bylinou, hýřily do noci, omámené prý směsí smrkového piva, odvaru z břečťanu a muchomůrky červené či jiných halucinogeních hub. Při těchto příležitostech sápaly na kusy živá zvířata a někdy i lidské bytosti.

Tato bylina má moc ovlivnit vědomí a usnadňuje cesty do nitra člověka, užití rozžvýkaných listů vyvolává dočasnou změnu mysli, vyvolává proroctví a vize. U Keltů symbolizoval nesmrtelnost duše a druidští kněží s ním zdobili oltáře a v zimě svatyně. I u jiných národů měl břečťan různé magické a symbolické funkce, někde se dodnes o vánočních svátcích, na ochranu před zlomyslnými skřítky, věší větvičky z této rostliny na trámy, nad dveře či na krby. Na některých místech v severním Skotsku zase břečťan chrání krávy a jejich mléko před uhranutím. Někdy prý v něm také přebývají přírodní duchové. Zaručuje také věrnost a vijí se z něj svatební věnečky, které v dávných pohanských svatebních obřadech sloužily ke korunovaci nevěsty a ženicha. Používá se k získání štěstí, lásky a věrnosti.

Při praxi ho můžeme upotřebit jako složku pro výrobu planetárního, zodiakálního či živlového kuřidla. Podobným způsobem se dá užít do vykuřovadla nekromantického a dle analogie, při výrobě složených i jednoduchých fluidických kondenzátorů i když je takto dnes jen zřídka využíván. Jistě by to byla jedna z bylin, kterou bychom užili při evokaci boha Dionýsa. Jinak lze využít při rituálních pracích s živly a léčení nemocí na které působí.

Jednoduchý návod:

Chceme-li magicky podpořit léčbu např. při disharmonické součinnosti jater a žlučníku, budeme postupovat takto – vybereme si odloučené místo (pole, louku, atd.), kde budeme mít jistotu, že nebudeme pozorováni. Vše provádíme ritualizovaně a i vhodný magický oděv hraje svou roli a pomáhá nám soustředit se na cíl operace. Nejprve vyhloubíme v zemi důlek, je-li měkká, stačí patou, v případě tvrdé si můžeme pomoci např. rituálním magickým nožem. Poté vezmeme nový pohár, který naplníme buď dešťovou nebo říční vodou, a pak do něj nakapeme několik kapek předem vyrobeného (nejlépe je-li Saturn ve znamení Kozoroha) břečťanového fluidického kondenzátoru. Kondenzátor můžeme užít i samostatně. Další krok je, že soustředíme svoji pozornost na tekutinu v poháru a vší silou imaginace do ní koncentrujeme naše přání (v tomto případě uzdravení orgánů), aby bylo dosaženo zamýšleného účinku. Usoudíme-li, že je tekutina naším přáním dostatečně nabita, pomalu vylijeme tekutinu z poháru do důlku v zemi a i při tom samozřejmě imaginujeme naše přání uzdravení za pomoci živlu země. Do důlku můžeme pro posílení vlivu také přidat tkzv. mumiální látky - vlasy, krev, sperma, nehty atd nebo i fotografii ovlivňované osoby. Nezapomeneme také termínovat dobu účinnosti. Poté při nepolevující koncentraci vše zahrneme zemí a následně vypustíme z mysli.

Výroba fluidického kondenzátoru – do hrnce dáme 10dkg břečťanového listí, přelijeme ho vodou a necháme ½ h vařit. Po vychladnutí scedíme a odvar necháme pozvolna vyvařit, až je hodně hustý. Kolik výtažku obdržíme, tolik lékárenského lihu přidáme. Nakapeme podle poměru (10kapek na 100gr) zlatého roztoku, popřípadě mumia (krev, sperma, atd.) ovlivňované osoby. Vše dobře protřepeme a celou tekutinu procedíme jemným sítkem do tmavé láhve (hnědé nebo zelené), kterou uzavřeme a dáme do temna a chladu).

www.BioLib.de, der virtuellen biologischen Bibliothek: