Bříza bělokorá

Název český, latinský:

BŘÍZA BĚLOKORÁ (Betula pendula, alba)

Planetární orientace:

VENUŠE, JUPITER, MERKUR

Astrologické znamení:

PANNA, ŠTÍR, VÁHY

Živlové korespondence:

VODA, VZDUCH

Výskyt:

Velice známý, hojný a v ČR všudypřítomný strom, jehož horní hranice rozšíření sahá až k nadmořským výškám okolo 1000m. Vyskytuje se téměř po celé Evropě, od jižního pohoří Pyrenejí, Sicílie, Kavkazu až po severní polární kruh. Na východě se s břízou můžeme setkat ještě na Středosibiřské vrchovině a u jezera Bajkal. Je to jeden vůbec z nejmrazuvzdornějších stromů, co známe. Stanoviště mívá bříza různorodá, vpravdě, není téměř místa, kde by se nedokázala uchytit. Roste i na chudých, sušších, extrémně znečištěných a vysoce kyselých půdách, má ovšem ráda hodně světla i vody. Nejčastěji ji uvidíme jako nálet ve světlých křovinatých porostech a smíšených lesích, okrajích cest, mýtin, u potoků a řek, na blatech, mokřadlech, vřesovištích, pastvinách, skalách atd. Občas se vysazuje ve stromořadích, kolem silnic i v parcích, kde jsou ale využívány hlavně některé okrasné odrůdy. (Purpurea, Delacarlica, Laciniata a další).

Podoba:

Učiněná to panenka: veškerý její zjev má do sebe cosi ženského, její svižná, pružná postava upomíná na dívčí ztepilost, bílá kůra na bílou pleť nebo na běloskvoucí řízu, její dlouhé světlezelené haluze na rozčesanou spuštěnou kštici nevěstinu. Jest to rusovláska mezi stromy, vždy veselá, přítulná, která se dovede všude přilichotit, k švarnému buku i k sukovitému dubu. Takto překrásně je bříza velebena v obrozeneckém písemnictví.

Jinak se jedná o jednodomý, štíhle oválný strom, jenž dorůstá výšky asi 25m a dosahuje věku až 150 let i když docela často trpí hnilobou uvnitř kmene a odumírá proto mnohem dříve. V mládí má kůru hladkou, zelenožlutě až červenale nahnědlou, později se přeměňuje do šedobílé až bílé barvy, což se týká i silnějších letorostů. Bílá borka se příčně odlupuje a čím je bříza starší, tím je i většinou v dolní části kmene tmavší a rozpraskanější. Na slabých temně hnědofialových, často převislých větévkách, vyrážejí většinou v březnu pupeny s tmavými šupinami. Rašící listy, jež jsou lepkavé a chlupaté, jsou zpočátku světle zelené, ale brzy se jejich barva mění na tmavě zelenou a povrch se stává hladkým. Rostou střídavě, jsou trojhranně vejčité, dvojitě pilovité, dlouze řapíkaté a do špičky zúžené. Samčí i samičí květy tvoří na stejných větvích válcovité jehnědy. Samčí jsou delší a převislé se žlutohnědými prašníky, samičí kratší stopkaté, zelené, zpočátku vzpřímené, po opylování také převislé. Plodem jsou dvoukřídlé nažky. Tento strom kvete v dubnu až květnu a plodit začíná okolo 15. roku věku. Listy slabě nevýrazně páchnou a mají mírně nahořklou chuť.

Obsah látek:

Flavonoidy, hořčina, vitamín C, pryskyřice, třísloviny, silice, organické kyseliny, minerální látky, fytoncidy, olej, cukr, betulalbin, karoteny.

Pěstování:

Protože je hojně rozšířena, pěstovat se nemusí.

Užívané části:

Listy, pupeny, míza, vnitřní kůra, větvičky.

Doba sběru:

Listy, míza (šťáva) – duben až květen, pupeny – březen, kůra, větvičky – jaro až podzim.

Léčivé účinky:

Březové listy jsou prastarou součástí hlavně slovanského lidového léčitelství, ale i u jiných národů byly prostředky z tohoto stromu odedávna využívány různými způsoby pro léčbu nemocných. Dnes se listová droga preferuje pro své vynikající močopudné vlastnosti, přičemž působí zároveň desinfekčně na celé močové ústrojí. Ve formě nálevu nedráždí ledviny a přesto má silný léčebný účinek, což je její velkou předností, stejně jako, že při dlouhodobějším užívání, rozpouští ledvinové kameny. Někdy se účinek potencuje přidáním jedlé sody na špičku nože neboť nálev působí lépe, je-li moč pacienta alkalická.

Čaj taktéž léčí různé boláky či afty v dutině ústní a jeho protirevmatické, protidnové a protiischiatické působení můžeme zevně podpořit posilujícími březovými koupelemi, jež mají podobný efekt. Odvar z větviček a listů přiléváme do koupelí, dostaví-li se různé kožní potíže, jako např. svědění kůže, nadměrné pocení, lupénka či rozličné vyrážky a exémy. Výborně také působí, umýváme-li odvarem pokožku hlavy při lupech, vypadávání vlasů, vlasových vyrážkách a podobných problémech, proto je také bříza využívána při výrobě různých šampónům a vlasových vod. Celkové koupele a s tím spojená dieta působí též proti otylosti, v Rusku a Finsku rozšířen je zvyk šlehání březovými ratolestmi při saunování, což napomáhá prokrvení pokožky a pocení, přičemž odcházejí z těla nečistoty i přebytečné tuky. Dalším účinným léčivem jsou březové pupeny, které se macerují za studena, kdy léčí kostní záněty i příbuzné potíže a vhodně ovlivňují různé vnitřní orgány i jejich součinnost. Březová míza účinkuje hlavně proti revmatismu a špatné funkci ledvin, ale hojně se dnes využívá v kosmetice ředěná jako vlasové tonikum. V minulosti české ženy věřily v její divotvornou moc, pily ji, aby se staly plodnými, dívky pak, aby nabyly zdraví a sličnosti. Za tím účelem vycházely v březnu děvčata tajně pro sebe, aby ani sestra nevěděla, břízy navrtat.

Odvar z kůry se používá na dnu, kožní neduhy, vodnatelnost i proti horečce. V dermatologii se někdy, hlavně v cizině, také využívá březový dehet, který se vyrábí suchou destilací březového dřeva. Dalším léčivem je březový olej, získávaný i prostým vařením, který léčí kožní projevy, ale i všechny vnitřní, již uvedené indikace. Celkově se dá říci, že celá bříza je jako léčivá velice univerzální.

Užití:

Nálev zhotovíme z 1 polévkové lžíce čerstvých (nebo 2 kávové lžičky sušených) nadrobno nasekaných listů, kterou přelijeme asi 0,3 dcl vařící vody. Necháme 10-20min přikryté louhovat a popřípadě přidáme na špičku nože jedlé sody. Podáváme 2-3x denně. Odvar z listí na koupele – 5 dvouhrstí čerstvých listů na 5-6 litrů vody, vaříme asi 10min a pak necháme 30 minut odstát. Následně přecedíme a nalijeme do vany s asi 80-100l vody o teplotě těla. Doba koupele přibližně 15-20min. Po skončení tělo neutíráme, necháme ho oschnout. Odvar z kůry – kůru i větvičky nadrtíme či nařežeme a 1 polévkovou lžíci vaříme v 1l vody 10-15min, necháme 5 minut odstát, přecedíme a pijeme ve 3 dávkách (asi 0,3l) přes den. Macerát (studený výluh) z pupenů: Hrst čerstvých pupenů přelijeme 0,5-1l studené převařené vody. Při běžné pokojové teplotě necháme asi 10 hodin vylouhovat. Vypijeme po doušcích přes den. Míza (šťáva) se získá tak, že počátkem jara navrtáme kmen břízy do hloubky asi 2-3cm. Do vyvrtaného otvoru můžeme pro ulehčení vsunout hadičku ze které míza odkapává do připravené nekovové nádoby. Víno proti žaludečním a střevním potížím získáme tím, že 1-2 polévkové lžíce březové šťávy svaříme s 1l bílého vína. Přes den vypijeme asi 2-3dcl tohoto elixíru. Obklad – natrháme březové listí do plátěného pytlíku a na noc přikládáme na nemocné bolestivé klouby. Olej získáme vařením většího množství nařezané mladé kůry a větviček. Po delším vaření se vyloučí do horké vody, kterou je poté třeba oddestilovat.

Magické účinky:

Bříza byla od dávných dob u všech národů využívána při nepřeberném množství rozličných lidových obřadů a rituálů. Byl to symbol navracející se Matky přírody po dlouhém zimním spánku. Bříza, která ze všech lesních stromů nejdříve raší, představuje prý jarní bohyni (Vesnu), která zjara zároveň se stromovím oživuje a stromy listím a květem odívá. U dávných Slovanů byla symbolem přírody, jež přes zimu zůstává zakleta a teprve zjara přichází Slunce, které ji vyprošťuje ze zimních pout a ona se objevuje poznenáhla ve své mladistvé podobě. I staří Keltové při jarní rovnodennosti přidávali březovou šťávu do vína na rituální oslavu přicházejícího jara, jež osvobozuje duše stromů a navrací přírodě život.

Bělorusové se o jarním svátku Semiku (čtvrtek před nedělí svatodušní) ubírali do blízkého háje, kde dívky a mladé ženy uvíjely věnce z březových větví a kladly na určité místo, kde je nechaly až do svatodušní neděle. V neděli pak vycházely opět do téhož háje věnce rozplétat. Čí věnec zatím uschl, ten brzo zemře a naopak čerstvý zelený věnec věštil dlouhé živobytí. Pak házely uschlé věnce do vody – koho věnec plaval nahoře, ten zůstal alespoň ještě rok naživu.

Další prastarý pohanský, u většiny evropských národů velmi známý lidový obřad, je tzv. stavění máje na 1.května. Je to vlastně rituál oslavující plodnost a sexuální aktivitu. Rituál tento má mnoho podob: V Čechách o půlnoci z 30.dubna na 1. května chodívali mládenci do lesa, kde podťali březový stromek, oklestili, věnci, kvítím, pestrými stužkami a šátky vystrojili a pak uprostřed návsi postavili. Též každé poctivé dívce pod okny mládenec májku stavěl. Pak první neděli májovou po poledni mládenci s hudbou dům od domu chodili a sebravše dívky i dárky od nich, veselili se společně okolo postavené máje na návsi nebo v hospodě zpěvem a tancem.

Ještě v 17. století Slované v severním Sasku (Drevanští) měli tento obřad: Jejich ženy každého roku na sv. Jana pokácely břízu nazvanou korunním stromem, podle toho, že byla až do koruny od větví osekána, potom se samy místo koní zapřáhly do vozu a táhly ji, zpívajíce, z lesa na náves. Zde pak porazily starý korunní strom od loňska a postavivše nový, s jásotem navěšely na něj věnce a květiny i zasvětily ho 12 korbely piva. Zvláštní obyčej býval ve Švábsku, kde mívaly ženy právo každý rok v noci postní porazit v obecním lese nejkrásnější strom a přivézt jej do vsi, kde ho prodaly a peníze propily.

Jarní bohyně, jejíž je bříza personifikací, působí zdar, růst i plodnost v přírodě a stává se tak ochranným duchem zvířat i lidí, proto máje představuje životní strom buď jednotlivé osoby nebo celé vesnice. Veliká máje postavená uprostřed vsi, je jako strážný duch celé obce, proto kolem ní tančí a zpívají i bedlivě ji hlídají, aby nikdo cizí ji neskácel a neodnesl.

Další rituály jsou spojeny s vyháněním stád zjara větvemi (metlami) březovými neboť se věřilo, že mají magickou moc ochránit dobytek od nemocí, aby dával hojně mléka, byl plodným a nic zlého mu neuškodilo. Bříza byla tedy považována za strom ochranný, který chrání toho, kdo nosí při sobě jeho části a někde se věšela koním na stáje, aby je v noci čarodějnice nemohly odvést a projíždět se na nich. Používala se i v obřadech pro přivolávání deště, v takovém případě byly její části házeny do vody.

V novodobé magické praxi je březové dřevo prostředkem očišťovacím, pročež se používá jako základ pro očistné kuřidlo. Před vlastní evokací můžeme absolvovat březovou koupel, aby naše tělo očistila a připravila na nadcházející okamžiky, člověk získá sílu a jeho mysl víru k úspěšnému rituálnímu konání. Koště z březových prutů výborně slouží k vyčištění rituálního kruhu a místa od zlých vlivů i nečistot. V tomto stromě také někdy přebývají živlové bytosti. Bříza je též využívána v postupech živlové (voda), planetární, sympatetické a mumiální magie. Využijeme ji při magickém léčení nemocí na které působí.

Jednoduchý návod:

Uvedeme postup sympatetické a mumiální magie - Chceme-li u sebe či u nemocné osoby vyléčit dnu či revmatismus, musíme získat nějakým způsobem krev z nemocné končetiny v místě, kde je bolest nejintenzivnější (většinou se jedná o klouby). Použijeme ostrého sterilizovaného (rituálního) nože (skalpelu) nebo třeba injekční jehly. Poté krví nasytíme kousek plátna a tím je připraveno k užití. Podstoupíme koupel s březových listů, kde se psychicky naladíme na to, co nás čeká a pak se vydáme na nějaké osamělé místo (většinou v lese), kde vyhledáme zdravou břízu u které si připravíme vše pro provedení jednoduchého rituálu. Můžeme být rituálně oblečeni. Po chvilce soustředění a formulace našeho přání nařízneme rituálním nožem vhodným způsobem kůru, (abychom bříze neublížili) a zasuneme do stromu uvedenou část plátna prosyceného krví nemocné osoby. Intenzivně imaginujeme, že jak plátno zaroste a strom se zacelí, nemoc zmizí. Toto lze ještě podpořit tkzv. vědomým pitím březové šťávy nebo nálevu. Nemocná osoba si připraví hotový šálek před sebe a s upřeným pohledem do něj imaginuje vědomé přání vyléčení se z uvedeného neduhu. Potom obsah pomalu po doušcích vypije a i přitom si představuje, že nemoc z těla vyhání. Toto provádí tak často (asi 1x za den), dokud potíže zcela neustoupí. Tímto způsobem se celý organismus naladí a nemoc věru nemá téměř žádnou šanci.



www.BioLib.de, der virtuellen biologischen Bibliothek: