Pak jsou ale zvláštní místa, která mají projev naprosto unikátní a podstata tohoto projevu je absolutně spontánní, nezadržitelná, trvalá a je spjata především s některým z nekončících koloběhů přírodních, astrálních či méně snadno pochopitelných.
Jedno takovéto unikátní místo, na kterém může novic mnohé pochopit, je právě místo prastarého keltského hradiště nazývaném dnes Obří hrad.
Ideálním místem je právě pro jedince jež hledá a stále tápá ve smyslu užívání slovíčka "síly magické". Mohutný gejzír, jež doslova tryská z této části země, nelze srovnat jen tak s něčím. Zde je zkouška nadání novice naprosto ideální a pokud nepocítí ve svém nitru ani na tomto místě sílu zemské energie, pak je nasnadě otázka spíše osudová. Zda-li jít dále jako slepý a hluchý a pokoušet se pochopit nepoznané či nikoliv.
Ale méně chmuru do srdcí - klíček, který Vám předkládám je spíše klíček k pochopení a otevření očí.
Obří hrad je velmi zajímavé místo. Vypráví se o něm nemálo prapodivných bajek a hádankami toto místo jen jiskří. Nevím nakolik je zapotřebí bádat po faktech, které nepotřebuji znát na to, abych pochopil unikátnost samotného procesu, který v zemi pod pohořím, ale nejen tam, probíhá. A možná je toto místo právě o tolik zajímavější, že nemá na sobě připíchnutou vizitku s popisem všeho zřejmého.
Přesto pro úplnost: Obří hrad je místem jež vniklo v době halštatské - tedy starší době kamenné. Je dokonale bez nálezů, až na pár keltských mincí a tak povídání o něm jako o keltském hradišti je velmi podivné, že? Přesto tedy ponechme tuto nejasnost raději otevřenou a připusťme, že Keltové znalí dokonale sil zemských a celkově přírodních, museli odhalit a uznat toto místo za posvátné ... nebo snad ne?
Nuž podívejme se na tento neovladatelný gejzír síly z jiného pohledu.
První krůčky po Obřím hradě vykonány jsou vyloženě v duchu obřadním. Místo s takovou historií sahající až kamsi několik století před Krista je doopravdy hodno důstojna. Masivní kamenné valy jsou neuvěřitelně rozsáhlé a tak jaksi ... deformované? Určitě nic, co by za tisíciletí nebylo možné. A tak klidně ulehaje v centrální akropoli na malý palouček uvědomuji si, že je tu neuvěřitelně krásně a tak nějak ... příjemně více, než je normální - volněji a lehčeji.
Po pár desítkách minut rozjímání, poslouchání ptáčků a kocháním se pohledem do korun stromů, začíná první ošívání a zřetelné mravenčení v těle. Lehká, mírně nepříjemná nervozita vyhání mne na obhlídku okolí. Pocit proudících vibrací je silnější každým okamžikem. Jímá mne myšlenka, že bych si na to i zvykl, že to snad není pocit až tak nepříjemný .. zatím. Oči však bloudí po všudy přítomných kamenných připomínkách dávné civilizace a mysl bloumá po jakémkoli řešení. Vše je polámané, poházené a zničené více než je zdrávo. Mírně se pousmívám nad průpovídkou na informační tabuli o neukázněných návštěvnících, kteří hrad devastují proto, aby se bavili shazováním i několik set kilogramů těžkých kamenů ze stráně a spíše mne zajímá připomínka o stále trvající aktivitě pohoří, která je mi jasná z prvního pohledu na, neuvěřitelným způsobem, rozpukané kamenné bloky. Toto místo je doopravdy formováno brutální silou zemskou přímo pod nohami badatele. Nikoliv však po krůčcích viditelných po staletích, ale doslova po krocích mílových! Pohledy na mohutné kamenné pláně padající ze svahů, jsou mystické. Ze surové síly, jež vytlačuje kamenné masívy na povrch, tříští je a drtí, mě začínají již brnět zuby a přichází mi na mysl pochyba, zdali bych si na takovéto místo doopravdy zvykl a mohl v něm trvaleji vegetovat.
Bádaje tak po vnitřním hradišti, dumaje nad unikátností tohoto místa, trochu s údivem obracím několik těžkých kamenných bloků a zjišťuji, že jsou na svém místě doopravdy velmi krátce. Ještě nezačalo pod nimi ani tlít jehličí. Svůj pokus ještě opakuji na kamenných polích. I zde některé kusy vypadají tak čerstvě odštípnuty, že raději zanechávám pokusů s vědomím, že je to prostě příjemná záhada. Ovšem představa, že bych měl na takovémto místě pokoušet se o rituály je dost zvláštní a nepředstavitelná. Připadal bych si jako bych křičel slova v proudu toho nejsilnějšího vodopádu. Ne - na takovémto místě nemůže být o spoutání sil magických ani řeč. Připustím - možná že takovéto místo je hodno uctívání, možná že zde Keltové pokládali oběti za účelem utišení a náklonnosti bohů.
Odcházím s pocitem značně rozechvělým. Vibrace slábnou poměrně rychle a jsou směrovány doopravdy na centrální hradiště a mírně v okolí. Odcházím také s pocitem, že je toto místo doopravdy hodno uctívání. Minimálně pro jeho unikátnost.
Obří hrad
