Vždy s úsměvem sleduji, jak vznikají na různých místech novodobé řády templářů, které sledují starověkou renesanční romantiku a v duchu mystického uskupení si dodávají na zajímavosti. Jaký výraz se jim ale objeví na tváři, když jim je položena otázka: "A co Váš řeholní řád?"
Nebudu zde citovat přesný řeholní řád těchto svatých bojovníků, neboť obsahoval po svém sepsání 72 odstavců a později se rozrostl na 686. Nutno ovšem podotknout, že tato rozšířená řehole byla již kompletním soupisem všech počinů a přikázání. Včetně vojenské doktríny jak budovat tábor, jak se chovat na bojišti, při útoku, obsahovala organizační řád, přijímací procedury, pracovní řád v klášteře a podobně.
Jen tedy pro zajímavost:
• Rytíř byl povinen stále nosit bílé roucho. Vyjma doby, kdy bylo potřeba být oděn ve zbroji nebo při návštěvě nemocných.
• Zbraň ani brnění nesmí nést známek vlastní identity rytíře. Zakázány byly přísně jakékoliv "ozdoby" nebo ozvláštnění, erbovní ikony a další identické známky, na kterých si jiní rytíři velmi potrpěli. Řád měl přesně a jednotně vyráběné zbroje a zbraně.
• Rytíř měl přísně zakázáno pohlédnout se zájmem na ženu nebo pomyslet na ni. U vdaných párů, kdy muž vstupoval do řádu se vyžadovala povinnost odchodu manželky do ženského kláštera.
• Rytíř nesměl políbit ani matku svou, sestru, dceru či jinou ženu.
• Jediná oddanost a láska rytíře patřila Panně Marii. Ta byla pro řád modlou. (Templáři neuznávali Krista na kříži ani kříž samotný, neboť byl vždy používán jako mučící nástroj.)
• Ve společných ložnicích (tzv. dormitáře) se po celou noc svítilo.
• Rytíř byl povinen modlit se pravidelně: Ráno 26 otčenášů, před každou stravou 60 otčenášů. Celkem pak denně zopakoval modlitbu 146x. Další pravidelné mše byly povinné.
• Jídlo bylo vždy podáváno společně. U jídla byla zachovávána naprostá mlčenlivost a bylo doprovázeno přednesem Slova. Na stoly se nezakládaly žádné tekutiny. Jedl se pouze pokrm a pití se vykonávalo až mimo hodovní sál.
• Z pokrmu byl rytíř vždy povinen ponechat část pro chudé.
• Maso bylo povoleno 3x do týdne.
• Templáři měli ustanoveny 2 velká postní období. A to 40ti denní na Vánoce a Velikonoce. Samozřejmě se jednalo o částečný půst. Vzhledem k vyžadované neustálé bojeschopnosti a povinnosti zúčastňovat se tréninku fyzického a ve zbrani, bylo jim znemožňěno vykonávat plné častější půsty.
• Povinná byla i další opatření, která poukazovala na jejich stav pokory, kterou projevovali. Tonzura - známý sestřih mnichů, byl také povinný a další věci, jako nejskromnější vybavení pokojů.
• Velmistr řádu, který byl ustanoven jako všemocný vůdce bojovníků, měl dokonce povinnost v Zelený čtvrtek na důkaz pokory, umýt 13ti chudým nohy a rozdávat v tento den mezi nimi almužnu, jídlo a ošacení. Toto bylo doporučeno i ostatním členům řádu - aby se přidávali k obdarovávání chudých.
• Templář nesměl nikdy lovit zvěř. Vyjma lvů, které jsou podle Pavla ztělesněním ďáblů (Petr 5,8).
• Vše bylo vlastněno společně a dokonce i soukromé dopisy se četly bratru v přítomnosti velmistra.
• Řád měl povinnost starat se o své bratry staré, nemocné nebo nemohoucí. Těm byl poskytován štědrý důchod.
Samotné templářství bylo samozřejmě naprosto dobrovolné. Templáři byli elitní rytířskou komunitou a vzbuzovali nekonečnou úctu, která jim byla také patřičně prokazována. Na druhou stranu za to platili daní velmi přísného odříkání a sebeobětování. Na tyto strasti byl také upozorněn jasně každý nový člen. Stejně tak, že po přijetí není možno řád opustit (vyjma exkomunikace) a jakékoliv porušení řádu má velmi přísné tresty.
Tresty byly opravdu neuvěřitelně kruté. Ale pokud chtěl být řád Svatým, muselo tomu být právě takto, aby nikdo ani nepomyslel na porušení pravidel. Jednalo se vždy o tresty, které přinášely ponížení nebo utrpení. Za jeden z nejmírnějších trestů bylo považováno to, že rytíř musel rok a jeden den jíst ve společnosti ostatních pouze ze země. Nejvyšší tresty byly pak tresty smrtelné. V roce 1301 byl irský velmistr templu William La Bachelor odsouzen k smrti hladem. Uvězněn v malé cele v horní části kostela, umíraje, shlížel na mše a svatá přijímání. To vše za to, že prodal půdu, jež patřila řádu, bez souhlasu ostatních.
Řád měl zprvu stanovených 9 nejtěžších zločinů. Mezi ně patřily takové věci jako krádež, svévolné opuštění boje, vražda, ale i udeřit křesťana tak, až vytryskne krev, zhřešení a podobné.
 |
| The "Templar Knight at Roslin Chapel" by R T McPherson, by kind permission of the Owner (c) Scottish Knights Templar |
Toliko ke krátkému výčtu z povinností templáře. Rád bych, aby si pozorně přečetl toto každý, kdo se, byť myšlenkou, zaobírá o možnosti stvoření nového templářského řádu či kapituly. Bez velmi přísné řehole bude jakýkoliv jiný pokus pouze a spíše jen směšnou připomínkou toho, jak málo dokáží dnešní lidé přijmout odříkání.
| [ Pokud byste si snad chtěli ozkoušet alespoň onen 146x opakovaný otčenáš: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen. Minimálně slovo Amen jakožto "odeslání" duchovního přání, musí být vyslovováno s určitou energií (odevzdáním mentální duchovní energie). Tak, aby "došlo k pánu". ] |
