Napsal: Lunwer
Tento den, 25. 4. je v návaznosti na původní keltské tradice ve Velké Británii dodržován dodnes. Jedná se o další symbolický den jara, při kterém se jde vítat ptactvo vracející se zpět z jižních krajin. Bylo to další znamení přízně bohyně a je nepochybné, že bylo takto vysvětlováno. Pokud se třeba některý houf opozdil, mohlo to být vykládáno jako zlé znamení.
Je nám známo, že druidové znali metodu věštění budoucnosti dle letu ptáků, která byla ovšem spíše založena na prosté logice. Pokud z lesa vyletěl houf ptáků, bylo jasné, že se tam něco děje a je třeba se mít na pozoru. Dnes také víme, že před deštěm vlaštovky lítají níže u země. Tehdy možná nebylo jasné, že je to kvůli tomu, že se drobný hmyz připravuje na dosednutí, neboť změnou tlaku vycítí déšť a vlaštovky tedy musí lovit níže svou potravu. Moudrý druid pak snadno dokázal předpovídat déšť. Je ovšem možné, že celý vztah esoterního cítění a ptactva vězí v něčem jiném. Je známo, že čáp dokonale vycítí plodnou energii, a tak se usazoval nad domy, jejichž energie byla v naprostém souladu se zemí. V těchto domech se také častěji povedlo početí i narození dítěte, proto je dodnes čáp považován za nositele dětí. Někde se říká, že čáp nosí pouze kluky a děvčata, že nosí vrána. I Tato teze má své kořeny u Keltů, neboť vrána byla vtělením bohyně Morrigan. Morrigan (též Morgana, Morrigu) byla bohyní válek, ale také bohyně vášně, smyslnosti a sexuálního chtíče. Byla to právě vrána, která ukončila život héroda CuChulaina klovnutím do ramene.
Symboly ptáka jsou u Keltů často viditelné. Ať už se jedná o dravce na helmách keltských válečníků nebo o ztělesnění britské bohyně smrti Morrigan v podobě vrány.
Je zajímavé, že Keltové neměli rozdílné slovo pro Havrana a Vránu, neboť často používaný kořen jména „Bran“ znamenal právě havrana/vránu. Z historie a legend jsou známa jména velkých válečníků jako Brannus, Brennus nebo moudrých druidů jako Vendigeitbrann.
Dalším ptákem uctívaným Kelty byla holubice – Glomen. Tento symbol mládí a krásy, stejně jako nevinnosti a lásky, byl hojně používán v lidovém umění.
Z legend se také často dozvídáme o proměnách mužů a žen v malé ptáčky, kteří pak hledají cestu k vysvobození skrze lásku a napravení svých chyb.
V neposlední řadě je třeba zmínit fascinaci Keltů čápem, volavkou, sovou, dudkem, poštolkou či právě kukačkou.
Lunwer ap Óir sruthán
