Svět je plný nevědomosti. Na každém kroku máme možnost se s ní setkat tváří v tvář. Každý člověk si žije svým životem a zájem jeví pouze o sebe. Nedávno jsem nastoupila do poloprázdné tramvaje s myšlenkou, že si konečně sednu. Zamířila jsem k prázdnému sedadlu, sundávajíc si batoh a krůček předtím, než jsem si sedla, svalila se mi těsně před nosem na sedadlo postarší paní. Na tváři se mi objevil znechucený obličej. Paní si toho všimla a hodila po mně úděsný škleb spolu s komentářem, jaká je dnešní mládež. Ji přece bolí nohy a nemá náladu stát a čekat, než ji někdo pustí. Či snad příklad další, kdy jsem středoškoláka upozornila, že má otevřený batoh. Nepoděkoval a už se na mě ani nepodíval.
Ve svém volnu si na chvíli zajdu na chat, podívat se do nějakých místností, kde se o magii dá rozmlouvat a nestačím se divit. 17letý kluk mi vypráví o tom, jak moc by chtěl čarovat a nejlepší by bylo někoho zaklít. Dál pokračoval s tím, že by se chtěl něco naučit, nějaké kletby, tak ať mu něco poradím.
V dnešní době je skoro nemožné najít někoho, kdo o magii jeví pravý, aktivní zájem s plnohodnotnými cíly. A když se někdo takový vskutku najde, buď zájem nejeví dostatečný, nebo jeví zájem jen o fyzično.
Najde se mezi mládeží ještě někdo, kdo si vyjde do přírody, aby se nadýchal opravdového vzduchu a načerpal tamější energii, která jen vyzařuje ze stromů, ohýbajících se pod lehkým větrem? Najde se ještě někdo, kdo se na ulici zastaví, jen aby si prohlédl malé potvůrky cupitající po zemi? Někdo, kdo by se zastavil a kdo by věnoval pozornost okolí? Pozornost nebi, stromům, rostlinám, kolem kterých prochází den co den bez povšimnutí?
Uvelebit se tak na lavičce, zbavit se všech myšlenek a jen pozorovat svět kolem.
Každý má svou roli.
Lidé jako herci.
Němá hra pro pozorovatele.
Dívám se na kolemjdoucí a je mi do smíchu…
Představte si, že vedle sebe nemáte jen člověka, ale někoho, kdo se dívá na svět stejně jako vy a také jako vy jej i vnímá. Někoho, kdo rozumí tomu, co chcete říct a pomáhá vám vyslovit to. Není to úžasné? Přestáváte vnímat čas a trávíte hodiny mluvením a vyměňováním si zjištěných poznatků. Není to stejné jako s ostatními lidmi, je to naprosto jiné. Cítíte vnitřní soulad s někým takovým, cítíte v sobě energii zcela odlišnou než je energie, kterou cítíte s lidmi všedními. Je to něco, co by vám dodávalo sílu vždy a kdykoliv.
Lidský svět udělal své. Novicové selhávají již po pár měsících. Nechávají se, ať už chtěně či nechtěně, strhnout světem, který určuje každému, jak se má a nemá chovat. Věru, těžký svět pro učitele, kteří hledají žáka, kterému by předali své poznatky. Žáka, s kterým by sdíleli konečně to, co hledají celý život. Spřízněnou duši. Až moc Noviců a nadějných duší propadne lidskému světu. Je však správné, že na vysloužený vrchol a Pravého Poznání dojdou jen ti nejodhodlanější a nejsilnější. Magie by se jinak mohla stát veřejným cílem.
Existují dva typy tzv. začátečníků v magii. V jedné skupině jsou ti, kteří si uvědomují svou odlišnost od okolí a ta je doprovodí k magii. Slyší pojmy, které jim pramálo říkají, ale s úctou poslouchají, vyhledávají společnost těch, od kterých by se něco přiučili a pilně na sobě pracují. Rozvíjejí se, jejich názory a pohled na svět se tříbí. To jsou ti Praví. Naopak v té druhé skupině jsou lidé, kteří slyší pojem magie, představí si kouzla, díky kterým by přeměnili lampu v osla. Vtipkují na účet magie, vymýšlí si, přizpůsobují, co je jen napadne, čímž ze sebe dělají tupce v očích Zasvěcených, ale zato jsou středem pozornosti mezi stejně smýšlejícími jedinci.
Vždyť - podívejme se na internet, do knih, do filmů. Zadám-li na internetu do vyhledávače pojem ,,magie“, vyjedou mi tisíce odkazů na stránky, kde se magie a podobné články vyskytují. Otevřu první odkaz a zírám v úžasu: ,,Návod na evokaci Satana. Čtyři bílé svíčky umístit do kruhu, opatřit si pomůcky jako dýku, misku. Nezapomenout na nohy žáby a sliz hlemýždě. Potřít se krémem s trusem netopýra.“ Je toho plný internet. I já zde kdysi hledávala ve snaze dozvědět se něco nového. Něco, co by mi pomohlo dostat se dál. Rok od roku jsou média zatopena stále větším počtem blábolů. Vskutku, nezávidím tzv. nadšencům, kteří dnes dělají to, co jsem kdysi dělávala i já. Nezávidím.
Nikdy mě ale nepřestane překvapovat, kde všude se téma magie objeví a v jaké formě. Hry, filmy, knihy - někdy se autorům povede dotknout se kousíčku pravdy, zbytek je však smyšlená báchorka. Kde se k tomu ti lidé dostávají, když o ničem z tohoto nemají ani vědět?
Novic má nelehký úkol po celou dobu, kdy se rozvíjí. Čelí světu, náporu rodiny, okolí. Může být doma, kdy se magii věnuje naplno, ale potom se soustředí na něco jiného a magie se stává vedlejší. Jaká to chyba!
Novicům jedno nemusí docházet. Žít a zajímat se o magii není něco, čím my prokazujeme službu Vyšší síle. Je tomu přesně naopak. Magie prokazuje něco úžasného nám. Dává nám možnost být její součástí, být součástí něčeho většího, než je tento svět. Spatřit a pochopit. Pochopení a Moudrost předávat stále dál těm, kteří si to zasluhují.
Magie dává, ale i bere. Nejde jen dávat bez jakékoliv odezvy druhé strany. Dá-li něco první strana, musí i druhá strana něco dát.
Magie nám otevírá oči. My ji máme za to nechat prostoupit námi a žít jí. Magie není jen koníček. Zajímá-li se někdo o magii, měl by jí i žít. Ne jen týden, dva, měsíc, nýbrž celý život.
Magie nám pomáhá pochopit. My se na oplátku máme zbavit všeho, co nás brzdí.
Rodina, přátele? Musíte počítat s tím, že toto vše půjde stranou. Lidé, věci, kterých bychom měli být schopni vzdát se pro náš růst. Každý adept magie by měl počítat i s nepochopením ze svého okolí, pocity samoty a .. tak to vlastně je. Takto se spolu s poznáním magie stává samotářem.
Co se však stane s tím, kdo moudrost magie zahodí, či ji přeřadí na jinou kolej? Povím Vám k tomu jeden příběh:
Byla, nebyla jedna malá holčička. Dívka časem vyrostla a objevila kouzlo magie. Vše klapalo, tak jak mělo, dokud se v jejím životě neobjevil člověk, který se přičinil o její nezájem k magii. Nečinil tak naschvál, byl to stále jen člověk. Dívka byla svedena na rozcestí a vybrala si člověka před magií. Stále nechápala moc a kouzlo magie. Nechápala, že kdesi v procesu tužeb a vzívání přísahala a že nyní "Ji" nevědomky zradila. Její nalezený přítel však náhle zemřel. Věděla co způsobila …
Magie je krutá? Možná. Jedna věta ji však vystihuje mnohem lépe. Magie je nanejvýš spravedlivá.
Nabádám tímto všechny, jejichž cesta je vystavena tolikero zkouškám, kterými jsou prověřovány jejich schopnosti a zralý úsudek. Střežte se zrady, lenosti, zřeknutí se magie, neboť cena za tyto skutky je příliš vysoká!
