Místa k rozjímání

Připravila: Karoli Steiger

Jak jistě všichni víme, dnešní doba a svět, ve kterém žijeme, je nadmíru chaotický a mnohdy nám může dělat problémy nepřijít v něm o rozum.

Jak však toho dosáhnout?

Vždy, kdy mám příležitost, udělám si menší volno, sbalím si věci a zajedu se podívat někam do přírody, daleko od města, kde žiji.

Proč to?

Představte si někoho, kdo vás úmyslně stresuje. Někoho, kdo využívá každé příležitosti jen proto, aby vás vyvedl z rovnováhy, a tak z vás vysával vaši energii. Cítíte, že vám každou chvíli prasknou nervy, cítíte se unaveni z věčného boje s tímto člověkem. Mnohdy stačí už jen přítomnost více jedinců, energii časem ztratíte tak či onak. Úkolem Noviců je naučit se sebekontrole a tyto možné chvíle vysávání na sobě pro jiné omezit, popřípadě naučit se zbavit se všech situací, kdy by něco takovéhoto bylo možno. Je už na každém jedinci zvlášť, jak zvládá tento menší, přesto podstatný úkol.

Teď si představte Prahu. Obří město s milionovou populací. Denně se setkáváte s lidmi, které potkáváte na ulici, ve škole, v práci, v obchodech, jednoduše všude. Ať už chcete nebo nechcete být vystaveni přítomnosti ostatních lidí, nevyhnete se tomu. Během dne to ani pocítit nemusíte, ale když večer přijdete strhaní domů, nestačíte se divit, jak velkou cítíte únavu. Bolí vás hlava, a když si chcete večer sednout nad nějakou knihou nebo chcete-li si jít na chvíli lehnout, nejde to. Jste natolik rozladěni, že dosáhnout něčeho takového, jako je chvíle klidu, je mnohdy nemožné. Každý jistě ví, co mám na mysli. Pocit, kdy se cítíte naprosto vysáni. Pocity, kdy jen přežíváte bez energie, kterou byste nutně potřebovali. Máte tolik povinností, ale nejste schopni se ani na jednu zaměřit. Může nějakou dobu trvat, než najdete něco, co by vám pomohlo vyrovnat vnitřní nerovnováhu. K tomu samozřejmě patří i prostředí, které vás obklopuje, a proto by nebylo špatné povědět si o pár takových místech, které vám mohou pomoci.

Každý adept magie by měl mít na paměti, že nejlépe naváže spojení se svým Já v klidu, bez obtěžování druhých. Lze se soustředit ve společnosti lidí, kteří vás stále s něčím obtěžují, čímž jste pak nuceni nebýt soustředěni, běhat z jednoho místa na druhé? Odpověď všichni znáte, ale zpět k tématu..

Čím si jsem jista, že Vám pomůže, je příroda. Zkuste si udělat volno a vyrazit do přírody, pod stan, někam do chatky, odpočinout si od všech věcí a od všech lidí, s kterými jste v normálu v neustálém styku. Jste-li skutečně sami uprostřed lesa, luk a polí, po pár dnech ucítíte rozdíl, ti zdatnější již po pár chvílích. Příroda vás doslova nabije svou energií. Načerpáte zde zcela odlišnou sílu, než kterou byste mohli načerpat kdekoliv jinde, v jakémkoliv městě (pokud je něco takového bez meditací vůbec možné). Necháte-li přírodu, aby vám vnitřně pomohla, a oddáte se tomuto pocitu, naprosto nic vás ve vašich příštích dnech nerozladí a vy pocítíte pokoj jak těla, tak duše. Ať uděláte cokoliv, ať půjdete kamkoliv, načerpaná energie vás neopustí a vy si budete připadat jako v sedmém nebi.

Jak to ale udělat?

Co se týče mé osoby, bohatě mi stačí, když se procházím a užívám krás kolem s čistou, nebo alespoň klidnou hlavou. Usměrním své tělo i mysl a chvíli jen tak stojím, sedím, nebo ležím se zavřenýma očima. Po chvilce ucítím sílu, která mi proudí do těla, nechám-li ji působit.

Každý může mít samozřejmě svou vlastní techniku, která mu je nejbližší. Potom ať každý koná dle svého mínění a pocitu. Co se však stane po tom, co se vrátíte zpět, domů? Můžete se snažit jakkoliv, ale vaše okolí z vás vaši energii prostě vyčerpávat bude i nadále. Pár dnů je vše v pořádku, pak to však přijde. Začínáte být nevrlí, snad i nepříjemní, ale co je nejdůležitější, nepracujete-li na sobě, vaše energie se vám pomalu, ale jistě vytrácí. Jak již bylo řečeno, záleží i zde na tom, jak moc jste pokročili se sebou samým.

Půjdeme tedy dál. Příroda samozřejmě není jediným místem, kde se dá nějak soustředit. Každý má takové své místečko, kam chodí rád. Místo, na které si vzpomene, když se ho druzí ptají, kam jít. Ať už to je prostředí čajovny, lesu, louky, cokoliv.

V další řadě zde však zmíním hřbitov. Místo, mnohdy lidmi tolik zatracované. Někdy se ptám sama sebe, proč tomu tak je, ale za chvíli své otázky lituji. Hřbitov ostatní vnímají jen jako místo, kde leží mrtví a každý, kdo se chodí procházet po hřbitovech podle nich, nemůže být normální. Směšný to názor.

Není ničí povinností chodit na hřbitov jen proto, aby zapálil svíčku na nějakém hrobu, položil květinu a snad se i pomodlil. Zde o toto vůbec nejde. Neslouží-li nám hřbitov jako místo k rozjímání, bude sloužit k procházkám po něm, cestě za minulostí. Už jen to nás nutí zamyslet se nad těmi, kdo zde leží, nad prostředím kolem.

Procházíte hroby kolem, čtete jména na náhrobních kamenech. Vaše oči se snaží zaregistrovat každičký kousek hřbitova. Pokud jste přišli s hlavou přeplněnou chaosem, uprostřed vaší prohlídky se vám pomalu zaplňuje myšlenkami, představami, otázkami, zcela jinými. Otázkami, které mají mnohem jinou energetickou hodnotu, než ty otázky z vašeho všedního světa. Nemusí se nutně týkat hrobů a lidí tam pochovaných. Stačí se podívat před sebe. Kráčíte po hlavní cestě, která rozděluje hřbitov na několik celků. Cesta se stále rozvětvuje na další a zase další. Vnímáte půdu, beton pod nohama, jste zaujati tou zemí. Náhle vás paprsek světla osvítí. Vzhlédnete k obloze a přes větve okolních stromů uvidíte lesknoucí se slunce. Váš pohled upoutá slunce a stromy kolem. Přistoupíte k jednomu z nich a chvíli naň hledíte. Nemusíte se ani přemáhat a vaše ruka automaticky vykoukne z kapsy kalhot až se dostane ke kůře stromu. Povrch stromu je hrubý. Jak je ten strom asi starý? Žlábky a boule na stromě vám prozrazují, že to je starý strom, mnohem starší než vy. Už chcete odejít, když na stromu spatříte malé broučky, červenočerné. Se zaujetím sledujete divadélko, které každý člen obsazenstva hraje. Jste unešeni jejich hrou a nejraději byste tu stáli tak dlouho, jak by to jen šlo. Kolem procházející lidé vám však připomenou, že je pomalu čas jít. Vydáváte se na cestu domů obohaceni o něco zcela nového. Intenzivní pocit, který vnímáte, je chvílemi těžko definovatelný. Jste nadvzneseni nad všechny ostatní kolem. Jste zase o něco dále, než když jste sem přišli.

Článek jsem psala s vědomím, že všichni z vás ví, co to je meditace. Věřím tomu, že někteří z vás nalezli cestu, jak rozvíjet své vnitřní já, jak se zdokonalovat. Těmto pak přijde článek nanejvýš primitivní, avšak podívejte se všichni tací kolem sebe. Lidstvo je na tom se svým vnímáním věcí kolem sebe více než špatně. Čím dál méně Noviců zvládne zkoušky, které je zocelují. Čím dál méně Noviců se dostane vpřed. Příliš málo…

Věnovala jsem se tak málo místům, kde lze dojít klidu. Je na každém, jaké místo si zvolí…