Buk lesní

Název český, latinský:

BUK LESNÍ (Fagus sylvatica)

Planetární orientace:

JUPITER, MARS

Astrologické znamení:

STŘELEC, BÝK

Živlové korespondence:

ZEMĚ, OHEŇ

Výskyt:

V Evropě je to dosti hojně rostoucí druh, který se vyskytuje od jižní části Velké Británie, přes jižní Norsko, Švédsko, severní Polsko až po západní Ukrajinu. Dolní hranice rozšíření se táhne od Pyrenejí přes Sicílii, Apeniny, řecká pohoří až na pobřeží Černého moře. U nás se s tímto stromem můžeme setkat na celém území od nížin po výšky okolo 1000 m (např. pohoří Jeseníky, Šumava). Nalezneme ho většinou ve smíšených a listnatých lesích, má rád vlhčí, humózní, provzdušněné půdy s vyšším obsahem vápníku a minerálů. Nedaří se mu na písčinách, extrémně suchých nebo naopak přemokřelých půdách. Má-li vhodné podmínky, vytváří husté stinné porosty, čímž často vytlačuje většinu ostatní vegetace a procházka v takovémto vzrostlejším nekultivovaném lese budí někdy jakýsi dojem ponurosti. Buk je též využíván pro výsadbu v parcích, kde se vyskytuje většinou v různých i odlišně zbarvených kultivarech.

Podoba:

Je to statný lesní jednodomý opadavý strom, který dorůstá výšky okolo 50m. Průměr kmene někdy přesahuje i 1m a za vhodných podmínek se dožívá stáří až 400 let. Má rozsáhlý kořenový systém se silnými všestrannými kořeny, jež v některých případech i vytvářejí nad zemí různé propletence. Na kmeni a hlavních letorostech je hladká stříbřitě bělošedá kůra, která bývá ojediněle rozpraskaná. Větvičky jsou červenohnědé, zpočátku pýřité, později hladké. Pupeny vyrůstají střídavě, mají štíhlý špičatý tvar, délky okolo 2cm, barvu skořicovo až oranžovohnědou. Jednoduché, sytě zelené, na líci lysé, v mládí pýřité, žilkované lesklé listy jsou dvouřadé, krátce řapíkaté, vejčitě eliptické, celokrajné, a často také na okrajích zvlněné. Na podzim se zbarvují do různých odstínů, většinou bronzové barvy a vytvářejí tak překrásné přírodní scenérie. Květy má buk jednopohlavné, samčí vyrůstají v paždí listů na dlouze stopkatých převislých svazečcích, samičí v načervenalé chlupaté číšce. Plodem je tkzv. bukvice, což je asi 1 cm veliká hnědá, trojboká, lesklá křídlatá nažka, která je uzavřena v počtu 2-3 v ostnaté, při zralosti chlopněmi rozevírající se číšce. Kvete v dubnu až květnu, začíná plodit většinou okolo 60 roku věku, bukvice dozrávají v podzimních měsících. Listy mají nevýraznou vůni a nahořklou chuť.

Obsah látek:

Stopové prvky, tanin, pryskyřice, cholin, olej, třísloviny (kůra).

Pěstování:

V přírodě je buk hojný, snadno se zakořeňuje a rozmnožuje.

Užívané části:

Listy, kůra, pupeny, plody (bukvice).

Doba sběru:

Pupeny – březen až duben, listy – květen až červen, kůra – celý rok, plody – podzim.

Léčivé účinky:

Buková kůra byla odedávna užívána při léčbě různých horečnatých onemocnění a jako posilující prostředek, pro své stahující účinky je výborná proti průjmu. Odvar z bukových listů léčí nemocné průdušky. Pryskyřice (kreozot) se přidává do různých sirupů jako desinfekční prostředek při léčbě plic. Je to účinné antiseptikum (látka ničící mikroorganismy). Žvýkání čerstvých listů hojí různé kožní projevy ústní sliznice (např. afty, různé boláky, puchýřky). Macerát (vodní výluh) z pupenů působí výborně jako pročišťující prostředek při nedostatečnosti ledvin a močovém písku. Zevní použití se také velmi osvědčuje. Koupele z listí, kůry i mladých větviček léčí různé svědivé vyrážky či poranění na těle a uplatňují se při léčbě lupénky i hemeroidů. Vývar z listí se též užíval na omrzliny. Traduje se, že voda nalezená v děravém buku, skýtá výborný lék proti rozličným strupům, prašivině a podobným problémům. Popel ze spálených bukvic smíchaný s vepřovým sádlem a přiložen teplý na ledviny pomáhá prý proti ledvinovým kamenům.

Užití:

Odvar z kůry – na 1l vody přidáme asi 10-15dkg čerstvě oloupané kůry a necháme 30 min na mírném ohni povařit. Při potížích užíváme 3x denně 1 polévkovou lžíci. Odvar z listí zhotovíme z asi 10dkg bukového listí na 1 l vody. 10 min povaříme, 20 min necháme odstát a užíváme přes den po doušcích. Vývar na zevní použití připravíme tak, že na 5l vody přidáme asi 0,4-0,5kg listí či nadrobno nasekaných mladých větviček a vaříme 30min na mírném ohni. Pak necháme odstát a použijeme buďto do koupele ( přidáním do 100 L vody o teplotě těla 20min) nebo na obklady – lněné plátno namočíme a přikládáme na postižená místa. Macerát – bukové pupeny s vodou umístíme v poměru 1:10 do nějaké nádoby (lahve) a necháme za každodenního protřepávání 3 týdny při pokojové teplotě macerovat. Poté přecedíme, slijeme a uložíme v temnu a chladu. Užíváme po dobu 3 týdnů 2 polévkové lžíce (zpravidla ráno a večer).

Magické účinky:

Tyto překrásné statné stromy jsou uctívány od dávných dob. Ve starých společenstvích sloužily jako posvátné kmenové ochranné stromy. Keltové věřili, že v každém stromě sídlí i jeho duch. Ve Starém Římě byly posvátné bukové háje zasvěcovány bohyním Artemis a Dianě, jež takto personifikovaly lidské představy. Na jiných místech se setkáváme se zasvěcováním bohu Jupiterovi u jehož chrámů byly posvátné buky sázeny. Buk byl tehdy považován za jeden ze stromů, který lidem přináší štěstí. Lidé k vyvolenému stromu přicházeli a různými způsoby mu vyjadřovali svou přízeň a úctu, např. objímáním, líbáním, poléváním vínem či přinášením různých obětin. Z jeho dřeva byly vyráběny i obětní poháry a věřilo se, že nikdy nebývá zasažen bleskem či, že jsou stromy obývány dušemi zemřelých, kteří v pozemském životě něco spáchali. Destičky z bukového dřeva sloužily k zapisování kouzel a v mnoha případech se stávaly i amuletem. Tento strom pomáhá prý též při plnění různých přání a tužeb. Buk byl i jedním ze symbolických stromů, jež sázívali naši předkové – (např. otec při narození syna), což zasahuje do oblasti similární (princip podobnosti) magie. Vzrůst a tvar stromu měl formovat postavu člověka, druh či kvalita plodů pak formovaly jeho duši. Do oblasti tkzv. kontagiózní magie spadalo dotýkání se stromů, aby člověk touto cestou získal některé jejich vlastnosti.

Ve starých franckých zemích buk používali jako orákulum a při důležitých rozhodováních se dotazovali stromu o radu. Také runy bývaly vyřezávány na bukových hůlkách a ty pak házeny na zem. Podle jejich položení se pak následně činily divinační výklady.

I dnes se buk používá, jako jeden z nejlepších, při výrobě run. Další magické využití s sebou nese jeho kvalitní výhřevné tvrdé dřevo jakožto základ pod kuřidla v magických kadidelnicích či pánvích při evokacích. Užít se dá v sympatetické, mumiální, planetární, živlové i zodiakální magii. Jeho kvalitního dřeva se využívá i při výrobě magických holí a rukojetí rituálních nožů či jiných potřebných magických nástrojů. Buk lze využít při magickém léčení nemocí na které působí.

Biopole buku je mimořádně příznivé pro čerpání energie (životní síly), uvedeme postup jak tuto získat a vyrovnat tak negativní stavy naší aury.

Jednoduchý návod:
Vypravíme se nikým nepozorováni do příhodného bukového lesa. Zaměříme svoji pozornost na jednotlivé stromy a vybereme si ten, který je nám nějakým způsobem sympatický. Dbejme, aby byl silný, pěkně rostlý, zdravě vypadající. Po tom, co se zaměříme na konkrétní strom, musíme k němu s otevřenou myslí přistoupit, dotknout se kmene oběma rukama a soustředěně formulovanou myšlenkou se otevřít přílivu energie. Ten se ihned dostaví (pociťujeme např. jemné mravenčení na povrchu těla) a po nasycení je třeba myšlenkově vyjádřit našemu partnerovi dík. Tímto aktem se vytvoří rezonanční kontakt v čase i prostoru. Od té doby kdekoliv a kdykoliv se soustředíme a imaginujeme náš strom, otevřeme se přílivu jeho síly. Nezapomeňme, že poté mu vždy musíme vyjádřit dík, jinak by se spojení napříště přerušilo a kontakt již nebyl umožněn. Stromy můžeme ovšem podle libosti měnit, ale nikdy nesmíme dopustit, abychom se stali zdrojem a energii vydávali opačným směrem. Stromy mají mocné biopole a my musíme být vždy žadateli a nikoli dárci, mohlo by to být velice nebezpečné pro naše zdraví.

www.BioLib.de, der virtuellen biologischen Bibliothek: