Blín černý

Název český, latinský:

BLÍN ČERNÝ (Hyoscyamus niger)

Planetární orientace:

NEPTUN, JUPITER, SATURN

Astrologické znamení:

RYBY, SKOPEC

Živlové korespondence:

VODA

Výskyt:

Tato bylina se vyskytuje hlavně v Evropě, západní Asii a severozápadní Africe, zavlečena je ovšem i ve východní Asii, Severní Americe, Austrálii a dokonce i na Novém Zélandě. U nás roste dosti hojně až roztroušeně, hlavně v teplejších oblastech, a to na rumištích, skládkách, kompostech, zpustlých místech, návsích, někdy jednotlivě zapleveluje hnojené polní či zahradní plodiny a jako plevel je vidět i u cest. Blín zvláštní nároky nevyžaduje, vyhovují mu teplé, slunné, spíše písčitější až hlinité půdy s dostatkem vápníku a dusíku. Nemá rád jak dlouhodobá sucha, tak i na druhé straně přemokření. V současnosti se celkově zdá, jakoby byl vlivem lidské činnosti částečně na ústupu.

Podoba:

Nic dobrého není na šeredném blínu. Šedozelené plstnaté listí, jež se choulí, jakoby se světla štítilo, špinavé žilkované květy, jež vyhlížejí jako uhrančivé oči, k tomu omamující zápach nati a otravující působení černého semena – vše to činí blín bylinou neoblíbenou, k tomu roste osaměle na místech nejhubenějších, kde sotva které rostlině se daří, jest mezi rostlinami tím, čím sova mezi ptáky......

Tato zlou pověstí opředená bylina je celá lepkavě žláznatě chlupatá a vysoká asi 20-80cm. Lodyhu má přímou, tupohrannou se šedozelenými střídavě peřeně laločnatými, podlouhle vejčitými chlupatými listy se zašpičatělými úkrojky a tupými zářezy, dolní jsou krátce řapíkaté, horní poloobjímavě přisedlé. Květy jsou obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, v úžlabí horních listů sestavené ve vijanech, skládajících krátký vrcholový hrozen. Mají tvar pětizubého, chlupatého, síťnatě žilkovaného baňkovitého kalichu s nálevkovitou korunou, která je v úžlabí červenofialová, na obvodu špinavě žlutá s fialovým žilkováním. Uvnitř jsou tyčinky s fialovými prašníky. Plodem je vejčitá tobolka ve vytrvávajícím kalichu a otevírající se víčkem, jež obsahuje četná šedohnědá ledvinovitá semena. Má dlouhý bílý kořen, tlustý až jako prst. Tato jednoletá ozimá nebo častěji dvouletá bylina kvete od konce května do podzimu. Chuť má hořkou, po chvíli slanou a celá nepříjemně zapáchá myšinou.

Obsah látek:

Tropanové alkaloidy (hyoscyamin, skopolamin, atropin, apoatropin atd.), hořčina hyoscypikrin, třísloviny, silice, olej.

Pěstování:

Semena se vysévají v říjnu a listopadu nebo na jaře do hloubky asi 3-5cm. Před vysetím je můžeme několik hodin (asi 6h) máčet v teplé vodě (asi 40°C), aby se podpořila jejich klíčivost.

Užívané části:

Kořen, nať, semena.

Doba sběru:

Kořen – v noci za ubývajícího měsíce jaro a podzim, nať a semena – za dorůstajícího měsíce, krátce před dozráním, většinou srpen.

Léčivé účinky:

Působí významně na ústřední nervstvo, v malých dávkách dráždivě, ve vyšších způsobuje ochrnutí. Ovlivňuje činnost slinných a potních žláz, hladkého svalstva a vylučování žaludečních šťáv. Nálev pomáhá odstraňovat bolestivé křeče při ledvinových a žlučníkových kolikách i astmatických záchvatech. Při užití blínu se rozšiřují zorničky. Dříve se používal při bolestech zubů a jako anestetikum při bolestivých operacích. Pití odvaru z blínového listí ve víně prý zahání studené zimnice. Květ i semeno slouží pro uspání a proti bolestem. Odvar ze semene působí na kašel, revma, slzící oči, ženský výtok a chrlení krve. Zevní použití je také rozsáhlé, olej se aplikuje jako mazání při revmatických bolestech, obklad ze zeleného listí nebo roztlučeného kořene léčil všelijaké otoky, bolesti údů i dnu, přikládání utlučeného listí zastavovalo krev i nepřiměřenou menstruaci. Blínová koupel nohou nebo potírání spánků a čela olejem přinášely spánek. Také se přikládala směs blínu s ječnou moukou na otoky kloubů, varlat i prsů žen po porodu. Kouření blínových semen ve směsi s tabákem pomáhalo při neuralgii, bolestech zubů a revmatismu. S úspěchem se tato bylina dnes využívá také v homeopatii.

Užití:

Nálev připravíme z 1 čajové lžičky sušených nebo 1 polévkové lžíce čerstvých listů, které přelijeme 0,5l vařící vody. Necháme 10min vylouhovat a pijeme přes den po doušcích. Odvar z natě na koupele – vezmeme 20dkg blínové natě, vložíme do plátěného sáčku a vaříme asi 15 minut v 5l vody. Pak přilijeme do koupací nádoby. Doba koupele je asi 10-15min. Blínový olej – smísíme do nějaké nádoby (např. lahve) nařezanou blínovou nať nebo nadrobno nakrájený kořen (mocnější účinek) se slunečnicovým či olivovým olejem v hmotnostním poměru 1:7 - (např. 10dkg blínu na 70dkg oleje). Tuto směs zahříváme ve vodní lázni asi 30 minut, poté láhev uzavřeme a necháme, za každodenního protřepávání, asi týden, při teplotě okolo 25°C, uležet. Pak přefiltrujeme do tmavé lahve a uskladníme. Mažeme podle potřeby. Obklad – naklepané blínové listy přiložíme na bolavé místo (kloub) a překryjeme igelitovým sáčkem. Vše zakryjeme plátnem, převážeme např. gázou a necháme přes noc působit. Mast – 30dkg vepřového sádla (střevního) vložíme na pánev a ohřejeme na teplotu smažení. Mezitím nadrobno nakrájíme dvě dvouhrstě blínové natě sbírané za úplňku, kterou pak přidáme. Necháme vzkypět, zamícháme a odstavíme na 48h. Poté směs opětovně zahřejeme, přefiltrujeme do připravené nádoby a uložíme v chladu. Tímto je mast připravena k použití.

Blín je jedovatá velmi silně působící bylina, takže u všech aplikací a preparátů je třeba dbát zvýšené opatrnosti! Doporučujeme užívat jen pod dozorem zkušené osoby. Otravy mohou být i životu nebezpečné! Je uváděno, že např. pro dítě je smrtelnou dávkou 10-20 semen. Intoxikace jsou spojeny se smyslovými halucinacemi všeho druhu.

Magické účinky:

Tato bylina je za magickou považována odpradávna. Již záhy byla využívána k čarám a kouzlům. Ve starém Egyptě jsou o ní záznamy již v 15. stol. před n. l. Babylóňané, Řekové, Peršané, Indové, ti všichni ji znali a používali. V proslulé delfské věštírně se blín užíval jako divinační kuřidlo. Byl zasvěcen bohu Apollónovi, též Herkulovi a podsvětní bohyni Hekaté. Podle báje byly věnci z blínu v podsvětí korunovány duše mrtvých.

Staří Keltové ho nazývali belinuntia a byl u nich zasvěcen bohu Belenovi. Připisovali mu kouzelné účinky, byl-li čistou pannou vykopán o půlnoci při novém měsíci, způsobil deště a nečasy, naproti tomu při úplňku zase sucha. Druidové prý po inhalaci blínového kouře dokázali navázat kontakt s živlovými bytostmi v přírodě. Dávní Peršané užívali lektvar z vína a blínu, díky němuž upadli do několikadenního spánku, kdy odpoutali duši od těla za účelem poznání jiných světů.

Ve středověku byl blín spojován s čarodějnicemi. Používaly ho při přípravách na Valpružinu noc, umocňoval jejich jasnozřivost a pomáhal prý jim zaklínat duchy. Též ho používaly, aby vyvolaly křeče u svých obětí a někde si ho také dávaly na přivítanou do poháru vína při svém sabatu. Byl samozřejmě součástí čarodějných létacích mastí, které čarodějnicím pomáhaly při vymístění astrálního těla a umožňovaly jim lítat povětřím i účastnit se čarodějnických rejů a sabatů, jak krásně opěvuje náš K.J.Erben ve své Kytici:


„Na ohništi pod komínem, sedí babka svlečená; podkuřuje sebe blínem, maže nohy, ramena.
Znám já masti divných mocí, namažu já se po těle, sednu na chvoště o půlnoci a hej komínem vesele!“

V Německu v 11. století, když dlouho nepršelo, vzývali vesničané déšť tímto způsobem - mladá nahá dívka musela malíčkem pravé ruky vytrhnout blín, který jí pak přivázali k malíčku pravé nohy, nato ji odvedly ostatní děvčata k nejbližšímu vodnímu toku a tam postříkaly vodou. Jinde se zase traduje, že utrhne-li blín o samotě brzy ráno nahý muž a bude při tom stát na jedné noze, získá lásku žen neboť se stane neodolatelným. Hodí li se blín do vařící vody, vyvolá prý bouřku. Šťáva z blínu smíšená s krví mladého zajíce a dána do jeho kůže, shromáždí všechny zajíce okolo místa, kam ji položíme. Nošen na těle, dává prý lásku žen. Často se používal při milostném očarování a jako složka do lektvarů lásky.

Dnes je blín jednou z nejužitečnějších a hojně používaných magických bylin. Užívá se jako složka do nekromantických kuřidel k získání kontaktu s dušemi zemřelých. Semena se přidávají do exaltačního kuřidla pro zvýšení jasnozřivosti a citlivosti na psychické vjemy. Jsou také jednou ze složek do kuřidla při práci s magickým zrcadlem. Z listů se vyrábí tinktura a čarodějnické masti, které slouží k vymístění astrálního těla, k čemuž napomůže i přímá inhalace kouře ze semen. Nať se kalcinuje na popel, který je dobrým fluidickým kondenzátorem pro magická zrcadla. Bylinu využijeme samozřejmě i v postupech živlové, planetární, zodiakální, mumiální a sympatetické magie, jakož i dle analogie při výrobě fluidických kondenzátorů a kuřidel. Blín je využíván i ve spagyrické léčbě a při magickém léčení nemocí na které působí.

Jednoduchý návod:

Uvedeme postup výroby složené sabatové masti – za ubývající Luny je třeba nasbírat: kořen rulíku zlomocného (Apia belladona) 6g, oměj šalamounek (Aconitum napellus) 9g, lilek černý (Solanum nigrum) 6g, mochna husí (Potentila anserina) 3g, list slézu okrouhlolistého (Malva rotundifolia) 5g, mák setý (Papaver somniferum) 12g, blín černý (Hyoscyamus niger) 12g, bolehlav plamatý (Conium maculatum) 9g, čemeřice černá (Helleborus niger) 7g. Všechny ingredience se musí nadrobno nasekat, smíchat a přidat do 200g vepřového sádla + ½ tuby (50g) indulony, vše ohřáté na teplotu smažení. Promícháváme, necháme vzkypět a odstavíme do druhého dne. Druhý den opět zahřejeme, ale pouze na teplotu asi 70-80°C a opět odstavíme. Toto opakujeme po 7 dní. Posledního dne ohřátou směs přefiltrujeme do připravené nádoby, uložíme v chladu, kde mast uchováváme pro další použití. Když nastane správná doba, mastí opatrně mažeme tepny na rukou, nohou, krku, spánky a slabiny. Je nutno postupovat uváženě a zpočátku velmi opatrně! Každý jedinec je na uvedené byliny jinak citlivý!

www.BioLib.de, der virtuellen biologischen Bibliothek: