(článek publikován na původním portálu almanach.cz 2009-11-25)
Akci Den Vladimíra Sadka jsem zaregistroval naprosto čirou náhodou, cestou do Židovské radnice, když mi padl zrak na poměrně mystickou černou upoutávku s fialovým písmem a bílými kresbami. Upoutávku tedy mojí duši velmi vábnou. Ač díla pana Sadka neznám, podtitul Seminář o židovské a křesťanské mystice mě dosti oslovil, a tak zvědavost zvítězila nad obavami a páteční den, v jinak mém absolutně narvaném harmonogramu, jsem se rozhodl věnovat právě jí.
Zmiňuji obavy - těch bylo opravdu dosti, protože obecně tyto věci, z předešlých zkušeností, dosti odsuzuji a vyhýbám se jim. Různé „cony“ jsem přestal navštěvovat někdy v 25 letech, kdy většina přednášek byla pro mne již tak fádní a absurdní svou omezeností, že to byla opravdu jen ztráta času a i když dodnes řada mých přátel tyto akce navštěvuje, jen jako formu setkávání se nebo kvůli atmosféře, již jsem se dlouhé roky nenechal přesvědčit. A druhá strana pole, tedy přednáškového pole akademické veřejnosti, mi vždy zase přišla zcela mimo kvůli své absolutní nutnosti téměř stejných znalostí, které má sám přednášející, takže mnohdy ani nevíte o čem je řeč a nebo prostě zaváněly tyto přednášky zase právě absolutním dogmatismem a inteligenční omezeností našprtaného přednášejícího, kterého nesměl nikdo rozhodit otázkou či rozporem. I proto jsem mému doprovodu na Den Vladimíra Sadka raději dopředu avizoval, že místo celodenního semináře to bude pro nás patrně jen krátká záležitost „otočení se na patě“.
Mé překvapení bylo ovšem zdrcující. Nikoliv co do očekávané katastrofy, ale v pravém opaku. Celý seminář se vyloženě vyvedl. Nevím zdali to bylo tím, že většina přítomných pánů doktorů, teofilů a magistrů byla na mé věkové úrovni (přes 30let), tedy jak doufám generace, která již není až tak spojena se starším stylem lpění na dogmatech a nebo měla tato akce štěstí na přednášející, ale musím říci, že po opravdu dlouhé době jsem vydržel od začátku do konce. Tedy téměř. Poslední vystoupení gregoriánského chorálu v místnosti s otřesnou akustikou jsem nezvládl. Dokonce jsem v zápalu sympatií a nadšení prokecal část polední pausy s přednášejícím Vítem Engelthalerem, takže jsem nakonec musel obětovat začátek Protestantské mystiky a dojít si na jídlo.
Seminář se skládal z těchto přednášek: Slavnostní uvedení knihy V. Sadka DOTEKY DUŠE, Dílo V. Sadka v kontextu české hebraistiky, Úvod do židovské mystiky, Protestantská mystika, Rabi Löw, Křesťanská kabala, vystoupení skupiny Ester a na závěr vystoupení Svatotomášovského sboru. Akci pořádala Společnost křesťanů a Židů (SKŽ).
Vyzdvihl bych především přednášku Achaba Haidlera; samozřejmě přednášku Úvod do židovské mystiky. Nikoliv tedy obsahově, kde jsem se nic nového nebo závratného nedozvěděl, vyjma snad pohledu Achaba na číslo 666, ale za vyzdvihnutí stojí jeho projev řečnický! Achab Haidler je herec, divadelní režisér a jen čerti ví co ještě vše k tomu - a tím byl tedy jeho projev dán. Čistá hodina, doslova divadelního představení, plná dramatických gest, komediálních pós a velikánských postojů. Poutavé! V podstatě, pokud někdo snad čeká, že jeho přednáška by zahřála srdce okultního fandy, tzv. magika, jak se dnes říká, pak by byl velice zklamán. Žádné čarování, žádné fantas magické aforismy z rádoby praxe, ale profesionální přístup duchovně znalého jedince ke své mystice. Vše o čisté přirozenosti. Vlastně myslím, že by na této přednášce asi jen málokdo z dnešních magiků vydržel, protože Achab, zkráceně řečeno, nejprve shrnul všechny „emolidi, gothiklidi, kabalisty, satanisty, šalomisty“ do jednoho rozvláčného gesta paže a poslal je tam, kam opravdu patří. Na jarmark. Následně se chytl za rozkrok, prohlásil směrem k přísedícím farníkům, že bez tohohle svého boha nenajdou a bylo vymalováno (akce byla pořádána v prostorách Kostelu sv. Tomáše v Praze v jakémsi širším programu „spřátelení se“). Jak říkám - herecký výkon na jedničku. A to nejen co do gestikulace, ale do prosté pravdy o tom co je mystika, kde je dnes kabala a kudy se opravdu chodí cestou „vzhůru“. Jediné co mě trochu na Achabovi vadí je, že samozřejmě jako Žid nejmenuje svého pána, ale neříká mu jako ostatní třeba Elohim, Adonaj, Pán, Hospodin, ale Sladkej taťka. Nu, nechme mu to. I tak měl u mě ten největší potlesk!
Ostatní semináře, které po Achabovi následovaly, měly tu smůlu, že byly sice obsahově poutavé, ale vedené nezajímavým, monotónním drmolícím hlasem učitelským, profesorským. Někdy trochu bez pochopení, že měla být řeč o mystice a ne např. o vlivu protestantského myšlenkářství na vzestup nacistické říše. Nutno však zdůraznit, že byli všichni tlačeni časem a témata, která by potřebovala hodiny povídání a seznamování se v kontextu a pro úplnost s řadou termínů a názorů, dostávala někdy i pouhých 20 minut, což je samozřejmě pro přednášejícího asi dost velký karambol a těžko něco takto splácat uceleného.
Záhodno by bylo tedy říci pro ucelenější pohled, že témata se netýkala žádných mystických fantas bludů a magické praxe, ale byla opravdu na profesionální úrovni podávání informací, popřípadě tlumočení názorů různých osobností z historie křesťanských gnostiků, protestantů, ale i židovských myslitelů. Vše formou nezaujatou, otevřenou ku přemýšlení a diskusím.
Před koncem čekala všechny perlička v podobě skupiny Ester, která lidi doslova přizdila k židlím a nakonec roztančila i místní fáterníky, kteří si v rytmu židovských duchovních písniček podupávali nohama, jak při posedavším křepčení. Skupina Ester je duem Hajdovských, kdy Alexandr hraje na kytaru a prozpěvuje krásným procítěným hlasem a Káťa zpívá a doprovází jej na různé bubínky, triangly a pod. Ovšem zpívá taky stylem, který Vás tahá za srdce. Vzájemný prozpěv střídající se, slévající, skotačivě poletující, vše jazykem hebrejským či jidiše je dokonalost, kterou jen stěží jinde potkáte. Opravdu je s nimi šechina (pro Magy spíš lépe řečeno myth), který prostupuje celé okolí. Také si přítomní posluchači vyburcovali nekončícím potleskem ještě přídavek a kdyby pořadatel nezakročil, asi by závěrečný gregoriánský chorál nezapěl.
V začátku semináře bylo pořadatelem řečeno, že tato akce nedostala bohužel od ministerstev takovou finanční podporu, kterou by si zasloužila, a tak se nemohla konat v potřebné velikosti. Já tedy DOUFÁM, že se SKŽ dostane patřičné podpory, možná i pomoci nás, a uspořádá něco v tomto stylu a na úrovni několika denního kongresu. Protože TOTO je věc, kterou Magové naší země potřebují! Žádného fantasmystického strýčka kouzelníka, ani magického praktikanta s pentíkem na krku, ale POHLED profesionálů, doktorů, na věci historie v oblasti duchovní, směrující slova a pochopení k tomu, co bychom měli jako lidé rozumní začít vyměňovat za zprofanovaný výraz magie - tedy duchovní mystika.
